Film Marley a já

Marley a já

John a Jennifer Groganovi vedou spokojený život šťastně zamilovaného páru na hranici třiceti let života. Oba pracují jako novináři a svůj život mají pečlivě rozplánovaný. Ještě předtím, než si odškrtnou další položku na svém seznamu – výchovu dítěte –, 
se však rozhodnou, že si nejdříve pořídí štěně. To dostane jméno Marley a prožije s Groganovými neplánované narození všech jejich tří dětí, několikeré stěhování, povýšení v práci, první šedivé vlasy a spoustu dalších příhod, které John (Owen Wilson) poctivě zaznamenává ve formě svého pravidelného sloupku v novinách.Předtím, než se rozhodnete, zda na film Marley a já půjdete, byste měli zapomenout na všechny filmy, které se nějak točily kolem psů. Všichni ti Beethovenové, Boltové a jiné Lassie se totiž s Marleym naprosto nedají srovnávat. Jelikož film vznikl na motivy autobiografické knížky skutečného Johna Grogana, je zde naprosté minimum vtipných scén, při nichž byste se plácali do kolen, jak se ten pes pěkně šklebí a ještě u toho štěká do rytmu muziky. Bohužel přesně takový pocit se do vás autoři snaží vtlačit hodně špatně udělaným trailerem, v němž vidíte téměř všechny vtipné scény, které ve filmu jsou. Bylo by ovšem obrovskou chybou jim takto snadno sednout na lep, protože Marley a já je naprosto fantastický film, ve kterém vlastně nejde ani tak o psa, jako spíš o vztah dvou hlavních představitelů, jehož součástí je také pes Marley. Slovní spojení „herecký koncert“ je sice trochu omšelé a v souvislosti s rodinnou komedií může působit mírně scestně, ale to, jak skvěle a hlavně uvěřitelně Owen Wilson a Jennifer Aniston hrají, se zkrátka jinak označit nedá. Oba si je od první minuty naprosto zamilujete a neskutečně rychle zapomenete, že „to je ta z Přátel“ a „ten blonďák třeštil v komediích“. Pro vás to prostě budou Groganovi. K tomu jim sekundují výborný Alan Arkin v lehce mentorské roli šéfredaktora a drze sympatický Eric Dane (známý ze seriálu Chirurgové) jako Wilsonův kolega. Další postavy prakticky ani nejsou třeba – dokonce ani tři Groganovic děti prakticky celý film nepromluví ani slovo. Proč taky, když jde hlavně o ty dva… a psa.I když má film téměř dvouhodinovou stopáž, ani jednou vás nenapadne podívat se na hodinky, kdy už bude konec. Není to tím, že by režisér David Frankel sekal jeden akční záběr za druhým, ale vede celý ansámbl tak příjemně, že si téměř budete olizovat prsty, abyste otočili další stránku knihy. Navíc, podobně jako u jeho předchozího snímku Ďábel nosí Pradu, se mu daří balancovat na hranici tak dobře natočeného filmu, že se u něj budou bez výjimky bavit stejně skvěle jak ženy, tak muži. Není vůbec žádnou ostudou, když vám posledních dvacet minut uteče jenom proto, že jste přes řinoucí se krokodýlí slzy neviděli na plátno. A možná se po závěrečných titulcích budete na svého neustále zlobícího čtyřnohého miláčka dívat trochu jinak…